Říjen 2008


I sny bez víry se mohou stát skutečností... - 1 kapitola

10. října 2008 v 15:56 | BiYu |  I sny bez víry se mohou stát skutečností...

I sny bez víry se mohou stát skutečností...
"Copak je Kei-chan? Dneska ti to moc nejde…" zeptala se starostlivě postarší žena. " Promiň mami, ale nejsem ve své kůži…" žena jež byla nazvána matkou, se podívala na svého syna jak se zvedá a chce odejít. Ale v poslední chvíli si to rozmyslí a podívá se na ni. " Mami…Má to vůbec smysl? Vždyť víš, že stejně žádnou kariéru neudělám." A sklopí smutně oči. " Vždy je šance a ty musíš věřit…nebo ses svého snu už dávno vzdal?" Keichiro se pousměje nad matčinou odpovědí. Ano vždy je plna optimismu a nikdy se nevzdá. Věří, že pokud si člověk věří dokáže cokoli…ale on to nedokáže. Nedokáže uvěřit v sám sebe. V tom je ten problém. Teď když je na vejšce už to není tak hrozné. Ale střední a základka, to byl totální horor. Vždycky byl "Ten šprt" a právě on byl obětí snad všech lidí tam. Ano, on byl obětí šikany.
Kei se otočí a vejde do svého pokoje. Převlíkne se a s tichým žuch se rozvalí na posteli. Přímo nad hlavou má plakát nejlepší skupiny současnosti a on věří, že i všech dob. " Ai Avokado" zašeptá. Jak moc by si přál dostat se tam kam oni. Na špici hitparády. Přeje si to už od osmi let. Rozhodl se tehdy, když slyšel babičku a její lahodný hlas. Ještě ten večer od ní nechtěl slyšet žádnou pohádku, ale její zpěv. Chtěl jí poslouchat.
Ano, po chvíli se k ní přidal a ona z toho byla na větvi. Přesně si pamatuje co tenkrát řekla. "Bože! Kei-chan! Proč chceš poslouchat mě, když klidně můžeš sebe!" tehdy se tomu smál a nevěřil. Neustále ho udivovala její snaživost ho buď učit sama nebo ho dostat někam do sboru. Tak zatvrzele to odmítal. Ale pak nastal zlom. Ona zemřela a zanechala mu dopis. Naposledy ho prosila, aby začal zpívat. A on se rozhodl, že vyhoví. Jeho maminka ho začala učit a o rok později, přesně na jeho osmé narozeniny, kdy dostal mikrofon se rozhodl, že se stane zpěvákem. Tehdy v to skutečně věřil, věřil, že se stane slavným…ale za těch dvanáct let víra pomalu vyprchala a zbyl jen sen…….
Keichiro zalezl pod peřinu a usnul.
CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
Neslo se hlasitě bytem. " Neeeeeee." Ozvalo se zpod peřiny. A právě odtamtud vystřelila ruka a budík vypla a znovu se vrátila pod peřinu doufajíc, že její majitel bude dál spát. Ale to by nemohli existovat sourozenci.
Dveře se prudce rozrazily a v nich stála jeho mladší patnáctiletá sestra. " KEICHIRO!!!. Nemůžeš si koupit tiší budík!? Lekla jsem se tak, že jsem si rozmazala make-up!" Vřeštěla na něj. Kei vykoukl zpod peřiny. " No to teda nemůžu. Protože pak bych ho neslyšel a zaspal!" a se smíchem vylezl z postele. Jeho malá sestřička Akiko. " Stejně ti moc nepomáhá! Chodíš pořád pozdě….ale proč si ho nařizuješ na sobotu?"
" To už je moje věc nemyslíš?" řekne Kei zatímco si obléká košili. " Kam se chystáš ty, že jsi tak brzy na nohou?"
"Mam rande víš! Kdybys nevěděl tak je to, to čemu se straníš!" vyprskne dívka. " Já se nestraním…jen nevím proč bych mě střídat přítelkyně jako ponožky. Tak co kdo je to dneska? Eki? Ritsu? Kenji nebo snad Haku?" Dobírá si chlapec svojí mladší sestru. " Ani jeden! …jdu se upravit!" odsekne Aki a práskne za sebou dveřmi. Kei se usměje a doobleče se. Tak takhle to bylo každé ráno. Zívne a sejde dolů na snídani. " Dobré ráno mami" pozdraví a sedne si. " Dobré, dobré." Slyší ji z kuchyně. Za chvíli před ním přistanou vajíčka se slaninou. " Tak Seruki Morikawa připravila skvělou snídani pro svého syna!" zanotovala Seruki. " Ehm mami, děje se něco?" Keichiro se na ní podíval. " Ne nic. Co by se mělo dít?" Koukla se na něho nevinným nechápajícím pohledem. " No nevim, normálně sotva uděláš chleba a teď vajíčka se slaninou?" mladý muž se na ni podezřívavě dívá. "Mno vííííííš. Dneska je den kdy tvoje maminka dostala dalšííí objednávku a chce, aby jí s ní její synáček pomohl…" Zasměje se Seruki. Jo a nejspíš to na oslavu něčím zapila, pomyslel si Kei. " A to proto, že na to mám jen dva týdny…Kei-chan,zlatíčko neznáš náhodou skupinu Ai Avokado?" podívá se na něj paní domu. Kei se zmůže jen na přikývnutí. Ai Avokado. Tady bude mít koncert!!! A bude!! A on s tím bude pomáhat!
Děkoval bohu, že jeho matka organizuje koncerty. " Samozřejmě, že ti pomůžu!" Vykřikne nadšeně. "Kdy začínáme?!" Chytnul jí kolem ramen. " Dneska, připrav se a pojedem." Usmála se paní Morikawa. Keichiro ani nedojedl snídani a už se hnal nahoru.
Za pět minut byl opět dole. " Jedem!" vykřikl a táhl mamku k autu. " Vždyť už jdu…" zadrmolila. Kei byl jako na trní. Těšil se jako malé dítě které má jít poprvé do školy. A byl stejně tak nervózní. Zapnul rádio a právě tam hrál jejích nejnovější singl "Love will take your heart away". Začal si jí pobrukovat. " Mami…to jsou oni." Řekne ženě vedle sebe. tak přikývne a dál se věnuje silnici před sebou.
Kei mimoděk rádio zesílí.

She said " I love you"
I was silly, I belived her
She came to
To me

She forsake
Me…
It was just a fake …

Love will take your heart away
It´s true
But, I don´t want it

Kei se utápěl ve zvuku té hudby.
Hlasité zaskřípění brzd. " Aaaaa, omlouvám se trochu mi to ujelo." Omluvila se Seruki. Troch, zašklebil se Keichiro. " A navíc už jsme tu." Tyhle pouhá slova stačila k tomu, aby se mu srdce rozbušilo tak, že mě pocit, že mu za chvíli vyskočí z hrudníku.
" Paní Morikawa!" uslyší když vylézá z auta.
" Pan Furukawa, jestli mě můj úsudek neklame" Slyšel Kei svou matku veselím hlasem.
" Neklame." Odpověděl s úsměvem Furukawa. " A kdopak je tento sympatický mladík?" A podíval se na Keichira. I když Keiovi došlo, že se ptá spíš ze slušnosti než, že by ho to zajímalo.
" To je můj syn Keichiro. Je to velmi narychlo a tak jsem se rozhodla, že mi pomůže." Řekla Seruki.Manažer přikývl. Nebo aspoň podle Morikawi mladšího to manažer byl. " tak pojďte už seznámím vás stou mojí bandou…." Řekl Furukawa a naznačil rukou, aby šly za ním. Zevnitř haly se ozýval zvuk zkoušení….
" Co je s tebou Sei?" Zeptala se dívka, která právě odložila paličky na hlavní buben. " Si nějakej divnej…" dodá. Sei se podívá na svou kolegyni. " Nevím Terry…mám nějaký divný pocit z toho koncertu…" " Ale notak Sei-chan. Fu-chan prý zařídil nejlepšího organizátora ve městě" řekl malinký klučík s kytarou, který tam právě přihopkal.
"Bando!!!" Rozneslo se podiem. Tak už je tu…,pomyslel si Sei. Odhrnula se záclona a tam stál jejich manažer, dáma středního věku asi 20letý mladý. Sei polknul. Ani nevěděl proč, ale automaticky přešel ke Keiovi. Stoupnul si těsně před něj a zavrčel. " Zpackáš ten koncert a můžeš si kopat hrob. Rozumíš?" Kei přikývl a ukázal na matku. " Ale ten koncert zařizuje ona." Sei se na ní podíval. "To si děláš srandu ne? Vždyť z toho udělá konzervativní koncert ze 60.let. fanoušci se unudí." A na obličeji měl fakt opovržlivý pohled. " Ty bastarde!" vykřikl Keichiro a vrhnul se na zpěváka. Chytil ho za límec a přirazil ke zdi. Ještě před chvílí byl nervózní z toho co jim řekne a teď se tu s jedním pere. " Ještě jednou, řekneš něco proti mámě a budeš to ty, kdo si bude kopat hrob. Rozumíš?" Napodobil ho. V Seiově tváři však nepohnul ani jeden sval. " Maminčin mazánek, co?" řekl posměšně. To se Kei už neudržel a vrazil mu pěstí. " Keichiro!!! Uklidni se!! Hned!!" Oslovený si zlostně odfrkl a pustil ho. " Hej, ty spratku jeden, víš jak bude vypadat na koncertě! Nemůže tam být s monoklem!" Slyšel rozzlobený hlas Furukawy. A ani se nenadál, starší muž ho držel za flígr a táhl pryč. " Zmetku jeden!" Odfrkl si. " Pusťte ho!" Ozval se naštvaný hlas Seruki. " Jinak zde končím!" Haremu Furukawa splní její rozkaz.
" Tak když jsme si tohle vyřešili bez větších fyzických újem, co nám takhle říct kdo bude náš předskokan?" řekla Terry, aby přeťala to ticho, které unášelo na věčnost. " Ehm…" Odkašlala si Paní Morikawa. " Já jsem se rozhodla pro Keichira." Doplnila.
"COŽE?!" Ozvalo se od Keie a Seie sborově.
" Ano přesně tak Kei-chan, uvedeš diváky do pěkného varu ne?" žďuchla Seruki loktem do svého syna.
"Ale m-mami, já nikdy nezpíval před lidmi..před tolika lidmi." Vykoktal Kei.
"Mě to nevadí." Ozval se malý hlásek ze zdola. " MORI!" Okřikl ho Sei. " Ale Sei-chan, určitě je dobrej. Pani Morikawa by ho určitě nevybrala jenom proto, že je to její syn. Je profesionál." Seruki se nad chlapcovou odpovědí usmála. " A nebude to tím Sei, že se prostě bojíš, že je lepší než ty?" rýpla si Terry. Ale ten jenom něco zavrčel. " Ok, Ok zdávám to, ale stejně z toho mám špatný pocit." Vypadlo z něho po chvíli.
" Víš mami já si taky myslím, že to není dobrý nápad." Sdělil svoje obavy taky Kei.
" Ale ovšem, že je! Maminka by na tebe byla hrdá!" Ukápla jeho mamce slza štěstí. Naopak Keichiro se zarděl. " A víte co? Pojďte to probrat někam jinam. Už mám hlad." Vypískl Mori. Všichni kývli a odebrali se pryč. Tedy skoro všichni. Jenom Kei zůstal. Podíval se na mikrofon a opatrně ho vzal do ruky a přejížděl po něm prsty.


Je to zvláštní
, pomyslel si. Nikdy bych nevěřil, že se s nimi setkám teď jim budu dělat předskokana. Ale musím říct, že se mi taková pěst nikdy nepovedla. Hehehe, Sei se teda pěkně šklebil. Vypadal, že mě každou chvíli zabije. Jeho pohled sklouzl k velkým reprobednám a na něm bylo malé radio. Několik rychlými kroky byl u toho zařízení a zmáčkl čudlík. Rozehrála se melodie a Kei se lekl. Proč to dělá? Dělá si iluzi, že by tu písničku mohl odzpívat? Ovšemže, že jí zná nazpaměť, ale bojí se.


Opatrně dá k ústům mikrofon a vyloudí převelené zvuky…slova…text…

Kimi no koko le, Kimi no koko le
Todoke, todoke, todoke

Boku no koko loga
Kimi no kokole
Todoku yo mi
Uta yo

Whooooooooaaaa

" Ale, ale" uslyšel najednou. Ale ne pospěšně ani nijak jinak. Prostě normálně. Podíval se tam a tam stál….SEI.
Kei neváhal ani vteřinu a zbaběle utekl pryč.
" P-počkej!!!!" zařval za ním Sei a rozběhl se, aby ho dohonil.



V povídce byl použit můj vlastní text (příšerný) a michi - to you all.